z pohledu Sultanátu:

Předchozí porážka sultána Bahadura šokovala. Vše bylo naplánované k dokonalosti, přesto však se nepodařilo prorazit dostatečně hluboko do vnitrozemí. Koaliční armády se bránily tvrdě, velmi tvrdě.

Nicméně Bahadur se nehodlal se špatnými zprávami smířit. Však do ztracené situace bylo ještě příliš daleko. Určil nové velitele, kteří měli jasný cíl. Vrátí se do Jahangiru jako triumfální vítězové nebo naraženi na kůlech. Naplánovali pokračování tažení nehledě na úvodní porážku. Přecijen pobřeží zůstalo v držení sultánových vojsk. Opevnění držená kozáky úspěšně odolávaly koaličním výpadům a Bahadur tak stále měl možnost zásobovat své jednotky na pobřeží a dopravit jim dost posil.

A tak se také stalo. Lodě plné vojáků i hrdlořezů ze všech koutů azamského sultanátu pluly vstříc kontinetu a sotva dorazily, vraceli se zpět pro další bojovníky i zásoby. Bahadurovi velitelé Koaliční armády nejprve podcenili. A teď, poučeni, se chystaji udeřit o to tvrději.

z pohledu Koalice:

Koaliční velitelé slavili. A bylo co slavit, však se sultánovy vojska podařilo zadržet na pobřeží. Král Jakub však neslavil, alespoň ne nijak bujaře. Byl si vědom toho, že azamskou armádu se i přes vítězství nepodařilo zahnat do moře. Stále drží pobřeží a že se své pozice pokusí posílit ze zámoří je více než jisté.

Urychleně tak svolal královskou vojenskou radu. Na další oslavy nebyl čas, museli jednat. Kontinent není v bezpečí, dokud Bahadurovi vojáci stále drží pobřeží. Bylo na čase naplánovat ofenzívu. Hessenci přislíbili další posily ale bude to stačit? Jakub si byl jistý, že sultánova vojska se tentokrát poučí a zaútočí o to důsledněji.
Museli jednat rychle. Prvním krokem musí být zesílení tlaku na opevnění držená drevljanskými kozáky, ti jsou nejdůležitějším prvkem nelřátelské obrany pobřeží. A krok dva? Zahnat sultánovy vojska do moře dříve, než jim dorazí dostatek posil.